ZA DEVATERO HORAMI
Za devatero horami to nebylo.
Však přejít dva kopce by sotva stačilo.
Asi tak tisíc mohlo být těch pohoří.
To už pekelnou cestu vytvoří.
Z místa, kde teď stojím, přesně tady!
Pak kolem studně do zahrady,
dá se to vzít i po poli, když to sedlák dovolí.
A jak jsou támhle černé lesy, na obzoru v dálce kdesi,
tam všichni už ten příběh znají.
Jen se jich zeptej, povídají,
si o tom celé dny a noci.
Připouštím, jsou to trochu cvoci.
Víš, sem k nám listonoš nedorazí,
prý se mu pošta cestou kazí.
Má nezbeda jen líné nohy, za bukem se směje.
A my pak nevíme, co kde se kolem děje.
Jestli mi nevěříš, ať z nosu vyroste mi šiška,
Je to tam dááálka, hlouuubka, výýýška!
Jestli si vymýšlím, ať obrostu mechem.
Říkám to přece jedním dechem.
Tohle je pravda dozajista svatá,
tak jako růže je stářím pro poupata.
Jako že slunce je koule žhavých plynů,
jako že z vína má člověk kocovinu.
Tak jako že se Kuba jmenuju,
tak tohle tajemství ti věnuju.
Jak ukecal draka jeden král.
A já stál chlapče opodál!
V tom království si dobře žili,
pravda, trochu se přemnožili,
ale to je jen důkaz lásky,
netřeba si dělat vrásky,
když všichni jídla měli dosytosti
i za těchto okolností.
Pole, pastviny a louky,
z obilí plno mouky,
z mouky koláče a chléb,
prasat a krav plný chlév.
Stromy pod tíhou ovoce,
ohýbaly se až k rybám v potoce,
ty z potoka do řeky a z řeky na udičku,
šupito presto přímo na pánvičku,
pak na másle s tymiánem,
pěkně zčerstva před pana krále.
Les plný zvěře a medonosných včel,
každému kýbl malin na příděl.
Slepice snášely první ligu,
rychlostí vojenských Migů.
Sluncem zalitý vinohrad.
Neznámým pojmem byl tu hlad.
Zkrátka poddaní i dvořané,
břicho měli pořádné.
Až z toho byli rozmazlení,
že prý kravám z huby pění,
trochu bláznivě si bučí,
a tak i když v žaludku kručí,
hovězí jim prostě nejelo.
Jinak tam měli veselo.
Prostě žili si jak papeži!
Než strašlivý drak jim přistál na věži.
Mohutně zařval, pustil síru,
oheň a hejno netopýrů,
a že princeznu k obědu by chtěl!
Jinak to všechno spálí na popel.
Všechny domy do jednoho shoří,
když ji nevyvedou na nádvoří!
Za tři dny ať je připravená,
v bílých šatech po kolena.
Žádné sponky, knoflíky a šperky,
žádné drobné z peněženky,
ani korunku či tabák z Kuby,
to vše mu skřípe mezi zuby.
Ostříhané nehty a v dobré náladě,
vrátí se pro ni v plné parádě.
Pak zmizel způsobem, co z něho mrazí,
ve vzduchu zůstaly jen zbytky sazí.
Jak probrali se z šoku
a zamáčkli slzu v oku,
začali přemýšlet jak zbavit se těch zplodin
a zabít bestii do dvaasedmdesáti hodin.
Nechali do všech koutů vytroubit,
ten slavný pohádkový hit,
princezna a ten, kdo ji zachrání,
budou společně natošup oddáni.
Plus cele království, to je jasná věc,
žezlo a korunu, klíč od sejfu nakonec.
První se přihlásil kouzelník z rokle,
přiřítil se celej mokrej,
jak to bral tryskem přes bažinu,
močály a divočinu.
V hábitu s krysou na rameni,
a že to žádný problém není,
čáry, máry, lektvary a kouzla,
z toho by saň rozhodně nevyklouzla.
To nedokáže žádný druhý,
do soumraku drak bude tuhý.
Asi by je i potěšil,
že to tak rychle vyřeší,
kdyby nebylo mu třista let.
Rozpadal se už napohled.
Princezna a starý čaroděj,
ti se k sobě nehoděj´.
Když s díky odmítli, panika byla znát,
já nevím, princezno, zda si smíš vybírat.
No mám tě jako vážně rád,
ale ne že bys nos měla akorát.
Ve finále ji však přece jen uvěřil,
že jistě se objeví hrdina ve dveřích.
A skutečně v minutě už čekali venku,
poslali zlatem psanou navštívenku,
tři bohatýři ve zbroji,
že strašidel se nebojí.
Princezna nadšeně už myslela na vdavky,
z nich se však vylouply pořádné padavky.
Rytíř titanový,
ten měl do O nohy,
obě ruce levý,
dělal, že to neví.
Rytíř platinový,
šermoval jen slovy,
jak meč do rukou mu dali,
usek´ si půl hlavy.
Rytíř zirkoniový,
alergický byl na kovy,
osypal se po celém těle
a zavrtal se do postele.
Po statečných zachráncích vidu ani slechu,
jakoby pohřbili hrdiny v plechu.
Bajaja, že už jednu ženu má,
a v tomhle manželství oněměl docela.
Honza jen vzkázal, že by to i zkusil,
ale půlku předem tu by dostat musil.
A král už měl dosti,
všech těch podivností.
Nevychoval jsem svou dceru,
aby skonala pro příšeru.
Nestudovala francouzsky,
aby drak si jí dal do housky.
Nebrala hodiny tance,
aby rozmačkal jí na lívance.
Ne že by snad měl ňáký plán.
Ale za drakem se vydal sám.
Osedlal koně, nechal zapřáhnout pár vozů
a silné chlapy přibral dole u přívozu.
Vůbec však netušili, kde se drak prohání,
na věštění z lógru neměli vzdělání,
a tak se vydali do skal nad jezerem,
brzičko věděli, že jdou tím správným směrem.
Teplota vzduchu stoupala jak daně,
přesto se výprava sunula odhodlaně.
Jak vzhůru stoupali, tím větší bylo vedro,
za chvíli neměli vody ani vědro.
Cesta samý uhlík a rozžhavené kameny,
to jak si drak před slují vypouštěl plameny.
Král se vláčel v hermelínu a v koruně,
cítil se doslova jak ve finské sauně.
A tak se stalo, že když před drakem stanul,
byl jenom v trenkách a pot mu s čela kanul.
Udělej průvan, křídly mávni prosím,
nebo se tu vážně do minuty skosím.
Podívej, draku, mám korbu vína,
je tam i pivečko a medovina,
tak zkus uhasit svoji žízeň,
a chvilku věnuj mi svou přízeň.
Promluvme si, jak chlap s chlapem,
takto jedině se chápem´.
Kolik je draků a kolik je princezen?
Kolik jich vůbec má ještě celá zem?
Vymřeme po meči, vymřeme po přeslici,
když místo nich nedáš si jitrnici.
To ti to vážně tolik chutná?
Je ta honička s tím nutná?
Pannu shánět, pak zdržovat se s rytířem,
a stejně mít jen půlku talíře?
Co dát si raděj tučnou krávu?
Ta žere beztak jenom trávu.
Takových pět, šest kousků denně ke snězení.
To přece není až tak k zahození.
A my to stejně nejíme,
akorát je pracně dojíme.
Časem přijdeš tomu na chuť a třeba chlastej no!
Holka nebo kráva, někdy to vyjde nastejno!
Hele, my teda moc neválčíme,
ale rádi se tomu přiučíme.
Ty můžeš být vojska vrchní generál.
Když na to přijde, to je skoro jako král!
Můžeš si tu bydlet, čisto, plná penze,
a když v tobě začne pnout se ňáká tenze,
proletíš se kolem, vypustíš páru,
pilulí na nervy těch mám plnou káru.
Děvečky ti poslouží, v tom péče a něha je,
však s tím žraním princezny běž vážně do háje!
Panovník celý rudý, duše v něm malá byla,
než se ta příšera k němu naklonila.
A mezi ohněm jen procedila z tlamy:
„Tak teda platí a je to mezi námi!“
Oni si tam, brachu, zas v pohodě žijí.
Bez sebemenšího strachu, tancují a pijí.
Jenomže nemohou vědět z aktuálních zpráv,
nic o té nemoci šílených krav!
A to ti řeknu a vsadím košili,
Sranda ještě bude, až drak jim zešílí!